Komunikační strategie

Komunikace mezi občany a veřejnou správou, ale i komunikace mezi orgány veřejné
správy navzájem v podstatě probíhá ve dvou rovinách – rovina povinné komunikace a
rovina komunikace nepovinné.
Rovina povinné komunikace je dána standardy chování vyplývajícími z daných
zákonů, vyhlášek a norem, které je potřeba dodržovat a respektovat. Z legislativy
vyplývají nejrůznější omezení, mantinely a sankce. Z povinné komunikace je vyjádřena
záruka právního státu a zároveň vytváří předpoklady pro činnost veřejné správy jako
celku. V rámci roviny povinné komunikace by mělo být umožněno plnohodnotné
propojení s dalšími strukturami. V podstatě je tato rovina určována zejména právem
každé fyzické i právnické osoby na informace ze strany orgánů veřejné správy. Bariéry
k poskytování těchto informací jsou stanoveny legislativou. Veřejná správa je povinna
předepsaným způsobem zveřejňovat základní informace o své činnosti takovým
způsobem, aby byly veřejně přístupné. Jak je uvedeno v Listině základních práv a
svobod: „Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným
způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.“
(Listina základních práv a svobod, čl. 17, odst. 5)
Rovina nepovinné komunikace není ošetřena zákonem. Vychází z tradic, kultury,
obecných zvyklostí a představ o slušnosti. Tato oblast respektuje místní specifika a
reaguje na konkrétní problémy v daném místě. V rámci této roviny dochází ke snaze
nacházet společná řešení a vytvářet občanskou společnost. U nepovinné komunikace je
důležité, aby nebyly obcházeny zákony, nedocházelo k jejich mylné interpretaci a
nestaly se tak záminkou k šikaně občana. Právě na rovině nepovinné komunikace záleží,
jak je skutečně společnost demokratická. Ukazuje, zda vzniká prostor pro korupci a
dochází k zneužívání moci či nikoliv. Nepovinná komunikace je spojnicí mezi
každodenními konkrétními problémy a obecně platnými standardy řídící chod
organizace ke všeobecnému prospěchu. Právě na úrovni nepovinné komunikace pak
záleží, zda veřejná správa a občan budou spolupracujícími partnery nebo jen
nespolupracujícími individualitami. (Foret – Foretová, 2001)
Po definování obou rovin komunikace můžeme konstatovat, že v rámci povinné
komunikace jde o to, že veřejná správa s občanem, ale i jednotlivé orgány veřejné
správy spolu komunikovat musí. Rovina nepovinné komunikace vyjadřuje fakt, že tyto
subjekty spolu komunikovat chtějí.